Tak tedy: máme PP4. Ne, není to nový parkovací tarif ani další povinná zkratka do sbírky institucionálních manter. Podprogram 4 AZV představuje cestu k pokračování NÚVR – a také potvrzení, že to, co jsme společně vybudovali, máme slušnou šanci udržet a rozvíjet i v dalších letech. V hodnocení přihlášek jsme dopadli dobře. Vlastně nejlépe ze všech hodnocených projektů v soutěži. To potěší. Současně je ale fér dodat druhou polovinu věty: s dobrým hodnocením jsme dostali také velmi konkrétní závazky.
PP4 totiž není „dotace na přežití“. Je to závazek, že NÚVR bude i nadále fungovat jako kvalitně konsolidovaná multidisciplinární nbárodní autorita a že výsledky jejího fungování se nebudou líbit jen nám, ale budeme je umět parametricky doložit. Nejen publikacemi a projekty, ale také vzděláváním, komunikací a otevřeností vůči pacientům, státní správě a veřejnosti.
A tady přicházejí ke slovu indikátory. Do roku 2030 máme například zvýšit počet seminářů pro školy a začínající výzkumníky nejméně na 17 ročně, workshopů na 38 a počet letních škol ze dvou na čtyři. Má růst počet kvalifikačních prací i počet našich institucí s HR Award. A máme být vidět: počítá se s nejméně 16 tiskovými zprávami ročně, minimálně 10 akcemi pro veřejnost a pěti akcemi pro pacientské organizace. Vyšší má být také naše aktivita na sociálních sítích a přítomnost v médiích.
Jinými slovy: nestačí, aby jednotlivé skupiny dělaly špičkovou vědu (tu nakonec dělaly již před projektovým obdobím NÚVR a právě proto si i staly součástí naší aliance). Musíme také pracovat s talenty juniorů, propojovat pracoviště a národní infrastruktury, komunikovat a ukazovat, proč má onkologický výzkum význam pro společnost. Čísla jsou kontrolovatelným výsledkem, smyslem je ale to, co se za nimi skutečně odehraje.
A právě v tom je největší význam PP4. Česká akademická onkologie nikdy takovouto úroveň spolupráce propojení neměla. Poprvé máme dlouhodobější rámec, v němž mohou spolupracovat výzkumné týmy a instituce napříč republikou a společně vytvářet něco, co přesahuje jednotlivé granty a jednotlivá pracoviště. NÚVR tedy nebyl jednorázový projekt, ale základ něčeho trvalejšího.
Neděláme si iluze, že prostředky PP4 vyřeší všechny potřeby našich týmů. Ani ve snu. A ani to nebyla ambice poskytovatele. Mohou ale být katalyzátorem a velmi důležitým výchozím bodem pro hledání dalších zdrojů – grantových, evropských, institucionálních i partnerských. Renomovaná viditelně fungující síť s výsledky, jasnými cíli a měřitelnými výstupy má při takovém hledání podstatně lepší pozici než několik desítek jednotlivých týmů, byť sebelépe fungujících.
K tomu ovšem potřebujeme jednu věc zásadně: faktickou (nejen proklamativní) podporu našich institucí. Ne pouze podpis na správném místě (a o týden později po kolečku na pěti referátech), ale skutečné přihlášení se k NÚVR a jeho budoucnosti. U některých statutárních zástupců už takovou podporu máme přislíbenu a je důležité, že se k projektu otevřeně hlásí. Právě institucionální ukotvení a reálná a potentní administrativní podpora našich institucí, příjemce a spolupříjemců, zásadně ovlivní zda z PP4 vytěžíme jeho skutečný potenciál. A že vědci a akademici budou mít podporu pro svou práci, nikoli další úřední domácí úkoly k svépomocnému řešení a hledání aparátu jak „někoho někam propsat“.
Takže ano: podporu další udržitelnosti NÚVR máme. Je to výborná zpráva, ale není to cílová páska. Spíš dobře postavená další startovní čára. Teď jde o to, abychom splnili, co jsme si naplánovali – a zároveň využili příležitost stabilizovat a rozvíjet něco, co bude mít jakožto integrální součást české struktury vědy místo a cenu i dlouho po roce 2030.
Full throttle. Clear direction. No coasting.
Aleksi Šedo, ředitel NÚVR