Zvídavost, radost z objevování, hledání odpovědí na nové otázky i vědomí, že výsledky výzkumu mohou jednou pomoci konkrétním pacientům. To jsou některé z důvodů, proč si vědkyně a vědci volí svou profesní dráhu. Věda nabízí prostor pro nové nápady, neustálé učení i hledání souvislostí a řešení problémů, které mohou mít skutečný význam pro klinickou praxi. Zároveň je ale profesí, která vyžaduje trpělivost, vytrvalost a často také schopnost vyrovnat se s nejistotou. Neúspěšné pokusy a slepé uličky jsou její přirozenou součástí, stejně jako méně inspirativní stránky vědecké práce – nedostatek času, nejisté financování nebo administrativní zátěž. Přesto však zůstává hlavním motorem chuť objevovat, učit se nové věci a dělat práci, která má smysl.
Pavel Tinka
uzel Brno, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity
Klinika dětské onkologie
Především mě na vědě baví samotný proces hledání odpovědí na otázky, které vyplývají z klinické praxe. Mám rád možnost definovat si vlastní výzkumné otázky, hledat vhodnou studijní populaci, analyzovat získaná data a výsledky následně zpracovat a publikovat. Je to proces, který mě učí trpělivosti a pečlivosti. Přináší mi uspokojení, když se podaří převést každodenní klinické zkušenosti do projektu, který může přispět k lepšímu porozumění danému problému nebo v budoucnu zlepšit péči o naše pacienty, i když se nejedná o něco revolučního. Právě propojení klinické medicíny s výzkumem považuji za koření své práce.
Největší výzvou je pro mě čas. Při práci lékaře v našich podmínkách je velmi obtížné oprostit se od klinických povinností, které mají zcela pochopitelně vždy přednost. Výzkum se proto často odsouvá na večery, víkendy nebo jiné volné chvíle. Právě v těchto momentech bývá nejtěžší najít energii a motivaci pustit se ještě do analýzy dat, psaní článků nebo přípravy projektů. Myslím si, že většina lékařů, kteří se vědě věnují, tento pocit dobře zná – nejde ani tak o nedostatek chuti, ale spíše o hledání prostoru, ve kterém lze kvalitní výzkum dlouhodobě dělat. Nicméně vnímám trendy ze západu, kdy se lékařům snaží provoz přizpůsobit a najít v pracovním týdnu i prostor pro jejich akademickou a vědeckou činnost.
.
Vladimíra Koudeláková
uzel Olomouc, ÚMTM LF UP a FN Olomouc
Virologie a molekulární karcinogeneze
Vždycky mě bavilo přicházet věcem na kloub a hledat souvislosti tam, kde na první pohled nejsou vidět. Na vědě mě fascinuje, že člověk nikdy nedojde do stavu, kdy už všechno ví. Každá zodpovězená otázka otevře několik dalších a stále je co objevovat. V mém oboru je navíc velmi motivující vědomí, že výsledky práce nezůstávají jen na papíře nebo v publikacích, ale mohou pomoci lépe porozumět onemocněním a přispět k péči o konkrétní pacienty. Baví mě kombinace analytického myšlení, nových technologií a pocitu, že se podílím na něčem, co má smysl a praktické využití.
A co mě štve? Asi v podstatě to, co mě zároveň baví. Věda nikdy úplně nekončí. Člověk málokdy odchází z práce s pocitem, že má všechno vyřešené a může na to do dalšího dne zapomenout. V hlavě si často nosíte rozpracované problémy, přemýšlíte nad výsledky nebo hledáte vysvětlení, proč něco nefungovalo podle očekávání. S vědou je spojeno hodně neúspěšných pokusů a slepých uliček, ale právě překonávání těchto překážek a hledání nových řešení je zároveň jedním z důvodů, proč je výzkum motivační. Je to náročné, někdy frustrující, ale bez této nejistoty a neustálého hledání by to vlastně nebyla věda.
Tereza Turková
uzel Praha, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Laboratoř hematoonkologie a kmenových buněk
Mou největší motivací je touha neustále se učit a objevovat nové věci. Na vědecké práci mě nejvíce baví zkoumat nové hypotézy a vymýšlet přístupy k řešení konkrétních problémů, díky tomu je práce pestrá a rozmanitá. Také mě baví pracovat se studenty a předávat jim získané znalosti. Zároveň vnímám vědu jako způsob, jak propojit svou práci s něčím, co má dlouhodobý význam.
Nejvíce mě štve financování a s ním spojená administrativní zátěž, i určitá míra nejistoty je v tomto ohledu určitě na prvním místě. Kromě toho bych také zmínila nutnost přizpůsobit svůj osobní život specifickým nárokům výzkumné kariéry, což často není snadné.




