Založit vlastní výzkumnou skupinu znamená velkou šanci i závazek – vybudovat něco nového, dát dohromady tým, obstát v mezinárodní konkurenci a zároveň zajistit dlouhodobé financování. Všichni, kdo tuto možnost dostali, se shodují: začátky jsou náročné, ale přinášejí mimořádnou zkušenost i profesní růst. Mluví o nutnosti dlouhodobé stability a důvěry, o významu mezigenerační spolupráce, která spojuje energii a nápady mladších kolegů se zkušenostmi a nadhledem těch starších. A také o tom, že bez odvahy riskovat, sdílet a spolupracovat napříč obory nemůže vznikat skutečně špičková věda.
- Jak jste vnímali příležitost mít svou vlastní výzkumnou skupinu a nelitujete, že jste do toho šli?
- Z mezigeneračního pohledu co mohou seniorní vědci nabídnout juniorním a naopak?
- Co by bylo potřeba, aby v ČR vznikalo více nových špičkových výzkumných skupin?
Martin Sztacho
uzel Praha, 1. lékařská fakulta UK
Laboratoř architektury nádorové buňky
- Možnost vybudovat vlastní výzkumnou skupinu díky NÚVR byla naprosto jedinečná. Takových příležitostí je v Česku, ale i v zahraničí, velmi málo. Začátky byly náročné, protože bylo nutné vybudovat laboratoř „na zelené louce“, tedy zajistit základní vybavení, přístroje, chemikálie a laboratorní materiál a zároveň vytvořit kvalitní a mezinárodně konkurenceschopný tým. Nejnáročnějším úkolem zůstává zajištění dlouhodobého financování, protože špičkový výzkum většinou přesahuje rámec běžných tříletých grantových projektů. Přesto bych se pro tuto cestu rozhodl znovu. Je to velmi intenzivní a zajímavá zkušenost, která člověka naučí nejen o vědě samotné, ale také o vedení lidí, řízení projektů a vlastní odolnosti.
- Mladší generace má často čerstvou osobní zkušenost s moderními metodami a mezinárodními trendy. Díky snadnějšímu přístupu k zahraničním pobytům a spolupracím přináší do systému energii, nové nápady a entuziasmus. Starší kolegové naopak nabízejí cenný nadhled, hluboké znalosti, zkušenosti s vedením lidí a orientaci v institucionálním a systémovém prostředí vědy v Česku. Mají také schopnost zajistit stabilní zázemí pro dlouhodobý výzkum. Důležitá je i jejich osobní zkušenost s udržením rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, protože jsou to právě oni, kdo dokázali dlouhodobě obstát a nevyhořet.
- Česku chybí širší nabídka startovacích grantů s delším obdobím financování, ideálně na tři až pět let, které by novým týmům poskytly dostatek času rozvinout svůj potenciál. Kromě navýšení financí je také potřeba změnit přístup k hodnocení vědy. Úspěch by se neměl měřit pouze počtem patentů, aplikací nebo publikací s vysokým indexem. Kvalitní základní výzkum přináší výsledky v delším časovém horizontu a posiluje mezinárodní prestiž země i její inovační kapacitu. Dlouhodobá a stabilní podpora je klíčem k rozvoji špičkových týmů, protože ti, kdo mají jistotu zázemí, se mohou plně soustředit na vědu a nemusí řešit, zda budou mít příští rok prostředky na platy a provoz laboratoře.
Lenka Zdražilová Dubská
uzel Brno, Lékařská fakulta MU
Inovativní léčivé přípravky pro moderní terapii vzácných onemocnění
- Založení výzkumné skupiny „Inovativní léčivé přípravky pro moderní terapii vzácných onemocnění“ vnímám jako výjimečnou příležitost, kterou by bez podpory NÚVR nebylo možné uskutečnit. Otevírají se nám nové možnosti nejen v oblasti výzkumu, ale i v zapojení mladých kolegů, kteří do týmu přinášejí nové nápady a energii. Skupina stojí na propojení dvou silných pilířů, kterými jsou mise NÚVR a činnost Centra excelence CREATIC, které je středoevropským centrem v oblasti genové a buněčné terapie pro vzácná onemocnění. Naším cílem je tyto mise organicky skloubit, přenášet výsledky výzkumu k pacientům, podporovat vznik inovativních terapií a posilovat odborné kapacity české vědy v této mimořádně perspektivní oblasti.
- Mezigenerační propojení je pro vědu důležité. Seniorní vědci přinášejí zkušenosti, stabilitu a schopnost vidět věci v delším časovém horizontu. Předávají nejen odborné know-how, ale také odvahu překonávat překážky, vytrvat a dotahovat projekty do konce. Mohou být oporou i inspirací, dokazují, že i náročnou vědeckou kariéru lze skloubit s osobním životem, rodinou či dalšími profesními rolemi. Na druhé straně stojí mladší generace, která do výzkumu vnáší svěží energii, nové perspektivy a přirozený mezinárodní přesah. Mladší kolegyně a kolegové mají odvahu cestovat, zapojovat se do mezinárodních projektů a přinášet zkušenosti ze zahraničních institucí. Jsou digitálně zdatní, otevření novým metodám a mají silný smysl pro spolupráci a networking. Díky nim se české vědecké prostředí více propojuje s Evropou i se světem a získává přístup k novým přístupům i partnerstvím.
- Klíčem je především více lidí s vědeckým entuziasmem, drivem a osobní odvahou pustit se do náročných výzev. Špičkový výzkum je dnes nutně multidisciplinární, vyžaduje schopnost překračovat hranice oborů, vidět věci v širších souvislostech a nebát se spolupracovat s odborníky z jiných oblastí. To, co často české vědce limituje, je úzká specializace bez širšího kontextu. Když je cílem vyvinout něco skutečně nového a přenést to do klinické praxe, je potřeba mít komplexní rozhled.
Helena Kupcová Skalníková
uzel Praha, 1. lékařská fakulta UK
Laboratoř proteomiky
- Do vybudování nové skupiny Proteomiky jsme šli s nadšením a nyní ke konci projektu NÚVR zpětně hodnotím jako skvělé rozhodnutí, že jsme se tohoto úkolu zhostili. Zřízení špičkově vybavené laboratoře pokrývající velké spektrum metod studia proteinů, klíčových molekul určujících fenotyp buněk, je významným přínosem pro rozšíření výzkumu v oboru nádorové proteomiky v České republice a pro zvýšení konkurenceschopnosti českého výzkumu. Založení skupiny umožnilo také rozvoj vědecké kariéry jejích členů i spolupracovníků. Být vedoucím této skupiny je pro mě zároveň velkým závazkem a zodpovědností nejen ke kolegům, ale i k veřejnosti – a to jak během řešení projektu NÚVR, tak i do budoucna.
- Myslím si, že se ještě neřadím mezi příliš seniorní vědce a že generační rozdíl mezi členy naší skupiny není zase tak velký (nebo alespoň jsme zatím nenarazili na nějaké mezigenerační neshody). V rámci naší skupiny máme otevřenou komunikaci. Vítám názory mladších kolegů, protože to povzbuzuje diskuzi a rozšiřuje to náš pohled na zkoumaný problém či výsledky. Zároveň je občas malinko potřeba kolegům v začátcích jejich vědecké kariéry pomoci se zorientovat v problematice, zasadit výzkum do širšího kontextu či výzkum nebo metody mírně usměrnit. Jsem přesvědčena, že díky vzájemnému respektu se všichni ve skupině, ale i v celém Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK, cítíme velmi dobře.
- Budování specializovaných laboratoří se špičkovým přístrojovým vybavením s sebou nese velké nároky nejen finanční, ale i na odborné personální obsazení. Proto si myslím, že budovat nové laboratoře lze jen omezeně a je výhodnější je sdružovat do větších center, jak tomu bylo například v rámci Národního ústavu pro výzkum rakoviny. Nyní s končícím projektem hledáme nové formy financování pro udržení provozu přístrojového vybavení a expertízy pracovníků v oblasti proteomiky nádorů a věříme, že budeme nadále rozvíjet navázané spolupráce.
Zdeněk Andrysík
uzel Brno, Lékařská fakulta MU
Molekulární mechanismy rakoviny
- Příležitost k založení vlastní skupiny jsem vnímal a stále vnímám jako velké privilegium a s rostoucím tymem i jako značnou zodpovědnost. Data pro ČR sice nemám, ale v zahraničí je podíl postdoků, kteří na pozici samostatného vedoucího dosáhnou, asi 10% – a proto si této šance nikdy nepřestanu vážit. Po půldruhém roce rozhodně nelituji a doufám, že se to nezmění, jsem stále připraven dělat všechno pro to, aby věci, které mám ve svých rukou, dopadaly co nejlépe. A vnější faktory, které neovlivním, brát jako realitu, které je třeba se v konkrétní chvíli spíš přizpůsobit. Snažím se tedy udržet si nadšení a fascinaci dítěte, které se ocitlo samo v cukrárně, a zároveň neskončit na pohotovosti se zkaženým žaludkem.
- Bylo by skvělé, kdyby seniorní vědci měli prostor pro občasný mentoring juniorů a konzultace. Na mém předchozím pracovišti to tak bylo, každý junior měl svého staršího mentora a zkušenost byla velmi pozitivní. Přece jen je lepší si vyslechnout zdrcující kritiku zamýšleného projektu od kolegy než od recenzentů grantové přihlášky. Nebo názor na uchazeče o doktorandskou pozici – jako junior snad ani nemůžete být dokonalým vedoucím, a přitom s vašimi prvními studenty a postdoky do určité míry stojí a padá vaše kariera. Sestavit si dobry tým mi přijde velmi obtížné a přestože si myslím, že se mi to podařilo, mám neodbytný dojem, že jsem měl prostě štěstí. My junioři bychom asi měli do akademického prostředí přinášet energii, touhu dělat nové věci a posouvat celý systém kupředu, všechno dál a dál vylepšovat, neustále přeceňovat vlastní síly, ukusovat si velká sousta, dávat si velké cíle a až při nevyhnutelných srážkách s realitou se neochotně smiřovat s maximem možného.
- Na tuto otázku mám jen nudnou a očekávatelnou odpověď – a tou jsou peníze. Neexistuje žádný kouzelný recept, jak dělat vědu levně, nakládaní s penězi v našem akademickém výzkumu, jak jsem jej poznal já, je velmi efektivní, možná až do té míry, že je trochu svazující. Ale kdybych měl pustit fantazii z řetězu, uvažoval bych o další koncentraci výzkumných pracovišť v existujících centrech, nejlépe v univerzitních kampusech. V zahraničí ověřené benefity takového postupu jsou zjevné – od lepšího využívaní sdílených technologií a odborností až po usnadnění práce studentů, pro které skloubit výuku, časově náročnou práci v laboratoři a přejíždění mezi institucemi může být zbytečně limitující.
Lenka Bešše
uzel Brno, Lékařská fakulta MU
Imunoterapie nádorů
- Program NÚVR mi poskytl jedinečnou příležitost vybudovat vlastní výzkumnou skupinu. Bez této podpory by bylo téměř nemožné vybavit vlastní laboratoř a sestavit kvalitní tým, který rozvíjí nové myšlenky. Zásadní pro mě také byla možnost návratu ze zahraničí – bez pomoci NÚVR by byl takový krok extrémně obtížný. Návrat vyžaduje silné zázemí, finanční i personální podporu, jinak je příprava kompetitivních grantů a rozjezd vlastní skupiny velmi těžký. Rozhodně nelituji, že jsem do NÚVR vstoupila, naopak, považuji to za klíčový krok. Myslím si, že podobné programy by měly být v Česku častější, protože v zahraničí působí mnoho mimořádně talentovaných českých vědců, kteří by se rádi vrátili – pokud by měli odpovídající podmínky pro návrat.
- Seniorní vědci mohou mladším kolegům předat obrovské množství zkušeností – nejen vědeckých, ale i lidských – týmových. Kvalitní seniorní mentor dokáže být pro mladého vědce skutečnou startovní čárou, která mu pomůže růst. Může mu pomoci pochopit, jak se daný obor vyvíjel, poskytnout širší vědeckou perspektivu a často i velmi cenné kontakty. Díky tomu se juniorní vědci mohou lépe zorientovat v tom, s kým navázat spolupráci, jak budovat svou síť a jak se dál rozvíjet.
- Podle mého názoru je klíčové systematicky investovat do mladých vědců – nejen finančně, ale také prostřednictvím dlouhodobé důvěry a institucionální podpory. Mladí výzkumníci přinášejí nové myšlenky, metodologické know-how a často otevírají zcela nové směry výzkumu i pracovní příležitosti. Zásadní je rovněž vytvoření prostředí, které podporuje výměnu myšlenek, diskuzi a kreativitu – nikoli jen každodenní boj o přežití. Pokud vědcům zajistíme alespoň minimální finanční stabilitu, mohou se více soustředit na odvážné a průlomové projekty. Špičkový výzkum je ze své podstaty riskantní a nejistý – přináší nové koncepty, které nemusí okamžitě přinést pozitivní výsledky, ale mohou zásadně posunout hranice poznání. Právě tato rizikovost však často přesahuje rámec standardního grantového financování. Bez finančního zázemí, které nechává prostor pro vědecké riziko, nelze dělat skutečně špičkovou vědu.
Vladimíra Koudeláková
uzel Olomouc, ÚMTM LF UP a FN Olomouc
Virologie a molekulární karcinogeneze
- Možnost založit díky NÚVR vlastní výzkumnou skupinu jsem vnímala jako velkou důvěru i závazek. Naše skupina se zaměřuje na výzkum nádorových onemocnění spojených s virovými infekcemi, zejména HPV. Je to oblast s obrovským potenciálem a zároveň s mnoha výzvami. Rozhodně ale nelituji, že jsem do toho šla – je to příležitost budovat něco vlastního, posouvat se kupředu a přispět k lepšímu porozumění.
- Mezigenerační spolupráce je nesmírně důležitá. Od zkušenějších kolegů se dá čerpat spousta znalostí, nadhledu i inspirace – a také využít jejich kontakty a sítě spoluprací, které mohou otevřít nové možnosti a směry výzkumu. Mladší generace zase přináší nové nápady, energii a odvahu zkoušet věci jinak. Když se tyto pohledy propojí, věda tím jednoznačně získává.
- Myslím, že zásadní je vytvořit prostředí, které mladým vědcům umožní, aby byli samostatní – dát jim důvěru, prostor pro vlastní rozhodování a zároveň stabilní podporu v začátcích. Klíčové je i propojení s mezinárodním prostředím, otevřenost novým nápadům a hlavně adekvátní a dlouhodobé financování. Kvalitní věda potřebuje čas i jistotu, že úsilí investované do vybudování týmu a rozvoje projektu bude mít kontinuitu. Když se podaří propojit zkušenost, odvahu, infrastrukturu a stabilní podporu, může u nás vznikat mnohem víc výborné vědy.