Zeptali jsme se vašich kolegů, jak vnímají vznik dvou nových mezioborových doktorských studijních programů – Molekulární a translační medicína na Univerzitě Palackého a Experimentální a klinická onkologie na Univerzitě Karlově –, které zaštiťuje NÚVR.
-
Myslíte si, že je dobré mít v portfoliu Ph.D. programů zastoupenou molekulární medicínu?
-
V čem vidíte přidanou hodnotu propojování více různých oborů pod jedním Ph.D. programem?
-
A jak vnímáte roli „kliniků“ a „nekliniků“ v biomedicínském výzkumu?
Pavel Bouchal
uzel Brno, Přírodovědecká fakulta MU, zaměření na proteomiku
- Určitě, protože moderní management nádorových onemocnění vychází z molekulární úrovně zásadním způsobem – ať už je to diagnostika s využitím analýzy mutací genových panelů, nebo cílená terapie na bázi humanizovaných protilátek či konjugátů protilátka-léčivo.
- V dnešní vědě musí kvalifikovaný výzkumník ovládat jednak svoje sofistikované laboratorní metody a související přístupy analýzy dat, ale také rozumět pohledu kolegů z dalších oborů, s nimiž se podílí na multidisciplinární spolupráci, na níž je založena řada kvalitních studií v oboru. A z pozice prvního či korespondujícího autora publikace pak musí vše umět bezchybně vysvětlit odborné veřejnosti. Multidisciplinárně orientovaný Ph.D. program je tak ideální školou pro získání znalostí, navázání kontaktů a do jisté míry i platformou pro odbornou spolupráci.
- Nemohou bez sebe fungovat. „Klinik“ zná limitace stávajících přístupů v medicíně, zatímco „neklinik“ má v rukou molekulární, buněčné a analytické metody, které umožňují směřovat k rozšíření terapeutických možností. Pokud budou pracovat jeden bez druhého, hrozí, že ustrnou ve svých „bublinách“ bez benefitu pro pacienty. Tak jako je tomu v životě, i pro porozumění ve vědě je nezbytný zájem a ochota naslouchat druhému.
Lenka Bešše
uzel Brno, Lékařská fakulta MU, zaměření na imunoterapii nádorů
- Zahrnutí molekulární medicíny do portfolia Ph.D. programů je dnes žádané a reflektuje zapojení molekulárně biologických metod do klinické praxe. Vzhledem k rostoucímu povědomí o genetických a molekulárních základech různých onemocnění je důležité, aby i budoucí vědci měli přístup k výuce a výzkumu v této oblasti. Pozitivně vnímám kupříkladu stáže v zahraničí v těchto oborech, které mohou přiblížit, jaké otázky v molekulární medicíně jsou, a tedy na které je dobré hledat v laboratoři odpovědi.
- Propojení více různých oborů pod jedním Ph.D. programem přináší různé výhody. Tyto programy umožňují studentům získat širší a interdisciplinární pohled na studovanou problematiku. Dnes je jasné, že jeden člověk nemůže být odborníkem na vše, nicméně širší povědomí z mnoha oborů může vést k oslovení odborníků nebo navázání zajímavé spolupráce, vedoucí k zajímavým a inovativním výsledkům.
- Přítomnost kliniků i nekliniků vnímám jako klíčovou. Klinici, již pracují přímo s pacienty, mají hlubší porozumění klinickým potřebám a problémům, kterým pacienti čelí, a právě oni mohou formulovat „otázky“, které je důležité studovat. Neklinici, z druhé strany, mají nástroje a znalosti, jak tyto „otázky“ objasnit. Jejich cílem by mělo být, kromě jiného, nalézt mechanismy, které za danými problémy stojí, a také možnosti, jak určité problémy odstranit nebo zmírnit. Tyto možnosti posléze mohou být přeneseny do klinické praxe.