Gliomy jsou nádory mozku, jejichž léčba je mimořádně obtížná, protože mají schopnost prorůstat mezi zdravé mozkové buňky. Zpravidla je tedy nelze chirurgicky úplně odstranit. Objevují se však nové nadějné možnosti léčby a v jejich výzkumu i v klinických studiích je dlouhodobě patrná i významná česká stopa.
Gliomy se vyvíjejí z tzv. gliových buněk, tedy podpůrných buněk nervové tkáně, jež za normálních podmínek zajišťují její výživu a ochranu. Existuje několik typů – od pomalu rostoucích nízce maligních gliomů až po glioblastomy, které jsou nejagresivnější a také bohužel nejčastější rakovinou mozku u dospělých. Jen přibližně čtvrtina pacientů s glioblastomem přežívá dva roky od diagnózy a jen 5–10 % jich žije déle pět let a déle. V ČR glioblastomem onemocní asi 250–300 lidí ročně.
„Nádory vznikají na základě velmi konkrétních změn na molekulární úrovni v nádorových buňkách, ale i v chování dalších buněk v jejich mikroprostředí. Pokud tyto mechanismy přesně poznáme, můžeme identifikovat nové terapeutické cíle a vyvíjet léčbu, která zasahuje přímo podstatu onemocnění, nikoli jen jeho projevy. Pokrok ve vědě proto předchází pokroky v klinické medicíně,“ zdůrazňuje Aleksi Šedo, ředitel Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR).
… když k nám byl zaveden elektrický proud
Léčba glioblastomu elektrickými poli (tumor treating field , TTF) je založena na působení nízkoenergetických střídavých elektrických polí vytvářených speciálním přístrojem a přenášených bezbolestně do oblasti nádoru pomocí elektrod, které na pokožce hlavy přidržuje speciální „čepička“.
„Chci zdůraznit, že se nejedná o ‚zázračnou metodu‘, která vyléčí každého pacienta. Jako u jakékoli jiné léčby, efekt je u někoho lepší, u někoho horší. Nicméně z dvaceti našich pacientů, kteří se v letech 2004–2006 zúčastnili první studie s TTF, dosud žijí tři, a to zcela kvalitním životem, pravidelně je kontroluji,“ říká Josef Vymazal, primář Radiodiagnostického oddělení FN Motol a Homolka, Praha, který se touto metodou zabývá od jejích prvních klinických zkoušek. Dodává, že další pacientce nádor recidivoval po 16 letech zcela bezproblémového života. Jednalo se asi o jediného člověka na světě, který absolvoval léčbu TTF dvakrát – podruhé však již bohužel nebyl léčebný efekt dlouhodobý.
Léčba TTF je určena pouze pacientům s glioblastomem, a to po absolvování standardní léčby – operace (stačí i biopsie) a následné radioterapie s chemoterapií. Důležitý je také dobrý klinický stav nemocného a podpora blízkých.
„Léčba TTF je od podzimu loňského roku hrazena ze zdravotního pojištění, měla by tedy být dostupná všem pacientům, jejichž onemocnění splňuje přesně definované podmínky, a to ve čtyřech centrech – v Praze ve FN Motol a Homolka a v Ústřední vojenské nemocnici, dále v Masarykově onkologickém ústav v Brně a ve FN Olomouc,“ upřesňuje J. Vymazal.
Kde je cíl, může být i léčba
„Za ‚motor‘ nádorového růstu můžeme označit některé genové mutace, které mění fungování buněk, takže se stávají rakovinnými. Pokud se podaří identifikovat konkrétní mutovaný gen nebo bílkovinu, jejíž produkci tento gen řídí a která je pro nádor důležitá, vzniká jasný a relativně specifický terapeutický cíl. Léčba pak může zasahovat přímo klíčový mechanismus nádoru a méně poškozovat zdravé tkáně,“ otevírá další z terapeutických možností, tentokrát u gliomů, Aleksi Šedo, ředitel NÚVR.
Vznik a růst gliomů jsou často poháněny mutací genů označovaných jako IDH1 a IDH2. Za normálních okolností tyto geny řídí produkci enzymu, jehož úkolem je pomáhat buňce získávat energii z živin. V důsledku mutace je ale výsledný enzym pozměněn, nepracuje správně a vytváří odpadní látky, které podporují vznik a růst nádoru. „Mutovaný enzym IDH lze blokovat pomocí tzv. cílených inhibitorů – malých molekul, které se vážou na jeho aktivní místo a brání jeho patologické aktivitě. Tyto inhibitory jsou již u některých nádorových onemocnění klinicky dostupné a u gliomů se postupně prosazují v klinických studiích i v praxi. U vybraných pacientů s gliomy s mutací IDH tak dnes představují perspektivní formu cílené léčby,“ říká A. Šedo.
Jak povzbudit imunitní systém v boji proti nádoru
U glioblastomu se studuje velmi intenzivně také imunoterapie, ale zatím je méně úspěšná než u jiných nádorů. „Glioblastom je z imunologického hlediska velmi specifický nádor. Vytváří si mikroprostředí, které silně tlumí aktivitu T-lymfocytů, imunitních buněk, které by nádor dokázaly zlikvidovat. Glioblastomy navíc mají relativně málo mutací, takže imunitní systém hůře rozpoznává jejich ‚cizorodost‘. Proto je imunoterapie u glioblastomu složitější a současný výzkum se soustředí na to, jak toto potlačené imunitní prostředí znovu aktivovat,“ vysvětluje A. Šedo.
V Laboratoři biologie nádorové buňky Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK, kterou vede a která je součástí NÚVR, takový výzkum v současné době probíhá. „Snažíme se porozumět ‚jazyku‘, kterým spolu buňky komunikují a kterým nádor ‚uspává‘ T-lymfocyty, a najít způsoby, jak tento ‚rozhovor‘ narušit. Jedním z cílů jsou zvláštní podpůrné buňky v nádorovém mikroprostředí, které nesou znak nazývaný fibroblastový aktivační protein a které ‚pracují‘ ve prospěch nádoru hned několika způsoby, včetně lokálního potlačení imunitní reakce. Zkoumáme, zda by bylo možné tyto buňky cíleně zasáhnout například pomocí radioaktivní látky, která by se k nim dopravila a na místě je zničila. Pokud by se podařilo narušit prostředí tlumící imunitu, mohlo by to otevřít cestu k tomu, aby imunoterapie u glioblastomu fungovala účinněji,“ popisuje A. Šedo s tím, že budoucnost léčby gliomů pravděpodobně spočívá v kombinaci více přístupů, v níž se vedle chirurgie, radioterapie a chemoterapie uplatní i cílená léčba, terapie elektrickými poli i aktuálně studovaná imunoterapie. „Klíčem bude přesná molekulární diagnostika a kombinace postupů šitá na míru konkrétnímu nádoru i pacientovi,“ zdůrazňuje A. Šedo.
JAK FUNGUJE LÉČBA ELEKTRICKÝMI POLI (TTF)
- Než se buňka rozdělí na dvě nové, musí její jádro nejprve rozdělit svůj genetický materiál (chromozomy) na dvě stejné poloviny. K tomu slouží systém jemných vláken nazývaný mitotické vřeténko.
- Nízkoenergetická elektrická pole stabilitu těchto vláken narušují, dělení se zastaví nebo proběhne chybně, což vede k poškození nádorové buňky.
- TTF působí i v okamžiku, kdy už se buňka dělí, protože dokáže přesouvat její elektricky nabité části, například mitochondrie. Ty se pak hromadí v místě dělení, nové buňky nejsou životaschopné a podléhají buněčné smrti.
- Navíc jsou poškozené nádorové buňky snazším cílem pro imunitní systém, který je dokáže lépe rozpoznat a vlastními silami je likvidovat.
- Elektrická pole zasahují především buňky, které se rychle dělí – typicky ty rakovinné. Normální buňky mozku jsou většinou v klidovém stavu, a proto působení elektrických polí prakticky nepodléhají.
