V Rezidenci primátora hlavního města Prahy proběhla 2. prosince 2025 bilanční konference spolupracujících projektů EXCELES – programu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na podporu excelentního výzkumu a vzniku národních vědeckých autorit. Projekty financované z Národního plánu obnovy spojují klíčové instituce v oblasti biomedicíny napříč republikou a usilují o to, co českému výzkumu dlouhodobě chybělo: spolupráci místo fragmentace.
Do společné diskuze vstoupily čtyři z pěti projektů – Národní ústav pro výzkum rakoviny (NÚVR), Národní institut virologie a bakteriologie (NIVB), Národní institut pro výzkum neurologických onemocnění (NEUR-IN) a Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). Každý z nich představuje jinou vědeckou doménu, jejich společné vystoupení však ukázalo, jak může propojení výzkumných aktivit akcelerovat klinický i společenský dopad.
Primátor Bohuslav Svoboda, který konferenci udělil svou záštitu, v úvodním vystoupení připomněl, že EXCELES patří mezi „nejambicióznější programy české vědy posledních let“. Podle něj je zásadní, že jednotlivé ústavy dokázaly propojit výzkumné instituce i regiony a že vznikly funkční sítě, které mají měřitelný dopad. „Výsledkem nejsou jen publikace v impaktovaných časopisech. Jde o výchovu dalších generací odborníků, o modernější diagnostiku, lepší prevenci a rychlejší přenos poznatků k pacientům,“ uvedl. „Pro nás jako pro město je to důležité nejen vědecky, ale především lidsky. Vaše práce má přímý dopad na životy našich spoluobčanů, i když to není vždy na první pohled vidět,“ dodal primátor Svoboda.
Udržitelnost není formalitou, ale závazkem
Následující vystoupení patřilo Pavlu Dolečkovi, členu předsednictva Technologické agentury ČR, který program EXCELES sleduje od jeho vzniku a podílel se na jeho koncepci, realizaci a nastavování podmínek v rámci Národního plánu obnovy. Připomněl, že projekty vznikaly ještě v době pandemie covidu, kdy stála před Českem zásadní rozhodovací otázka – budovat nové výzkumné instituce, nebo propojit ty existující? Program EXCELES podle něj jasně ukazuje, že druhý směr byl tou správnou volbou. „Nevytvářeli jsme další účelová konsorcia, protože byly zrovna k dispozici prostředky. Šlo o vznik skutečných národních autorit – takových, které můžete prezentovat, když se někdo zeptá, co je špičková česká věda v oblasti onkologie nebo virologie,“ konstatoval a dodal: „Jsem rád, že čtyři z pěti projektů dnes stojí na jednom pódiu, komunikují spolu, sdílejí zkušenosti, propojují lidi. To je skutečný význam excelence.“ Zároveň zdůraznil, že udržitelnost vzniklých národních autorit nemá být jen pouhou formalitou, ale kontinuálním úsilím o dlouhodobé a stabilní financování. „EXCELES je úspěšný program – a závazek do budoucna. Udržitelnost nebude samozřejmá, ale má smysl,“ uzavřel Pavel Doleček.
Excelence vzniká tam, kde se nebudují zdi, ale vztahy
Ředitel NÚVR Aleksi Šedo ve své prezentaci potvrdil, že myšlenka vytvořit excelentní, virtuálně propojenou síť těch, kteří už tvoří špičku oboru, posouvají ho kupředu a mají společné cíle – bez ohledu na to, zda jsou z univerzit, Akademie věd ČR nebo z nemocnic –, přinesla jasně měřitelné amplifikační výsledky. „Zkrátka vzniklo souručenství, díky němuž se energie a výstupy nesčítají, ale násobí,“ poznamenal s tím, že namísto nových zdí vzniklo prostředí, které umožnilo mj. sdílet know-how, technologie a především navázat spolupráce.
„Nejdůležitější není to, že se v NÚVR spojilo sedmdesát týmů. To je vlastně jen číslo. Podstatné je, že jednotlivé skupiny spolu začaly aktivně tvořit. Vidíme to například v publikačních výstupech, jejichž produkce i kvalita meziročně roste. Zatímco původně bylo cílem dosáhnout 65 % článků v Q1 časopisech, dnes je jich již okolo 70 %. A ještě důležitější je struktura autorství, kdy významná část publikací vzniká nejen meziinstitucionálně, ale také meziregionálně nebo ve spolupráci se zahraničními odborníky,“ upřesnil Aleksi Šedo.
Jak dále uvedl, díky NÚVR vzniklo kormě jiného šest nových výzkumných skupin, často kolem úspěšných navrátilců ze zahraničí, nebo dva nové doktorské studijní programy, přičemž oba již připravují budoucí nositele oboru. Konsorcium investovalo i do přístrojů a technologií, které nejsou vázány na jedno pracoviště, ale jsou sdílené mezi týmy. To umožnilo efektivnější využití zdrojů a propojení výzkumu s klinickou praxí.
Součástí rozvoje NÚVR však nebyl pouze výzkum, ale i komunikace, vzdělávání a práce s mladými talenty. V této souvislosti Aleksi Šedo Zmínil stovky středoškolských studentek a studentů, kteří prošli laboratořemi NÚVR a měli možnost přímého kontaktu s vědou, osvětové aktivity, vlastní podcasty nebo přes tisíc mediální výstupů, které přibližují problematiku výzkumu rakoviny široké veřejnosti. „Excelence nemůže zůstat jen uvnitř laboratoře. Aby měla smysl, musí být vidět, musí být srozumitelná a musí inspirovat – vědce, studenty i společnost. Máme doloženo, že vybudování virtuálního konsorcia mělo smysl. A teď je na nás, abychom tu síť udrželi. NÚVR není projekt, který končí. Je to prostředí, které jsme vytvořili a které může fungovat i nadále,“ uzavřel Aleksi Šedo.
Konkrétní přínosy NÚVR pro klinickou praxi
Vybrané výsledky pěti výzkumných programů NÚVR, které pokrývají celý inovační řetězec – tedy základní, aplikovaný a translační výzkum v onkologii – představil vědecký ředitel Jaroslav Štěrba. Jedním z nejviditelnějších přínosů byla identifikace nového podtypu akutní leukémie, tzv. CML-like disease (nemoci podobné chronické myeloidní leukémii), který je již součástí klasifikace WHO hematologických malignit. Podařilo se to týmu vědců z 2. LF UK a FN Motol pod vedením Jana Trky a Jana Zuny. Skupina Marka Mráze z CEITEC MU popsala nový slibný terapeutický cíl, FoxO1, umožňující prolomit rezistenci na ibrutinib u chronické lymfocytární leukémie. Jeho blokáda totiž vyvolává apoptózu CLL buněk a posiluje účinek BTK inhibitorů. Týmy z pražského uzlu NÚVR okolo Zdeňka Kleibla a Libora Macůrka vyvinuly platformu pro funkční testování CHEK2 missense variant, jež dokáže z většiny variant nejasného významu udělat použitelný biomarker rizika, protože odliší skutečně patogenní varianty se zvýšeným rizikem karcinomu prsu. Jaroslav Štěrba zmínil také prospektivní validační studii, jejímž cílem je ověřit nově identifikované biomarkery rakoviny plic v dechovém kondenzátu pro diagnostiku plicních uzlů. V případě, že se je týmu Mariána Hajdúcha z ÚMTM a FN Olomouc podaří prokázat, mohou diagnostikovat rakovinu plic srovnatelně s CT, a to rychlou a neinvazivní metodou, která bude schopna rakovinu plic diagnostikovat včas a výrazně zvýšit pravděpodobnost úplného vyléčení této nemoci.
„A nakonec bych uvedl naši práci z Lékařské fakulty MU a FN Brno, na níž se podílela i skupina Lenky Zdražilové Dubské. Jedná se o klinickou studii, která prokázala, že personalizovaná protinádorová vakcína zlepšuje přežití u vysoce rizikových dětí se solidními nádory a jejíž výsledky jsem prezentoval na světovém kongresu dětské onkologie ve Spojených státech,“ komentoval Jaroslav Štěrba a závěrem dodal: „Dokázali jsme, že výsledky našich výzkumných skupin mají přímý dopad do praxe a na osudy našich pacientů.“
Největší problém české vědy mimo finance? Fragmentace!
Širší pohled na tuzemský výzkum a integraci vědeckých sítí ve světě v závěrečném vystoupení nabídl Jan Konvalinka, ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. „Kdybych měl říct, co je největším limitem české vědy mimo finance, pak je to fragmentace. Roztříštěnost do mnoha malých ostrůvků, které existují vedle sebe – na úrovni výzkumných institucí i oborů,“ uvedl otevřeně. Program EXCELES podle něj dokazuje, že cestou není administrativní slučování, ale horizontální propojování existujících týmů.
Zároveň varoval, že před vědou stojí ještě jiná výzva, a tou je komunikace. „Je nám k ničemu sebelepší lék, pokud mu lidé nebudou věřit. Musíme umět vysvětlit, co víme, ale i to, co nevíme a teprve zjišťujeme. Jen tak můžeme získat důvěru společnosti ve vědu a výzkum,“ naznačil Jan Konvalinka.
Bilanční konference spolupracujících projektů EXCELES tedy ukázala, že excelentní výzkum v Česku stojí na spolupráci, nikoli konkurenci institucí. Úspěchy jednotlivých projektů – národních autorit – jsou viditelné a nyní bude rozhodující je dokázat udržet, rozvíjet a vysvětlovat veřejnosti jejich přínos.
